DOVOLENÁ 2010
v Řecku
CK VTT - specialisté na Řecko a Kypr

LAST-MINUTE Řecko


Korfu

Kos

Kréta - Heraklion

Kréta - Chania

Lefkáda

Lesbos

Olympská riviéra

Peloponés

Rhodos

Samos

Thassos

Zakynthos

Kypr


Katalog CK VTT na Léto 2010

Satelitní snímek soutěsky Samaria.
Po krátké zastávce ve vesnici Samaria vyrážíme do druhé půle trasy. Naposled se otáčím za vesničkou a snažím se pochopit, jak se asi na tomto odlehlém, nepřístupném místě lidem žilo.
Za vesnicí se po pravé straně pod skálou choulí malá bílá kaplička.
Cestička vypadá zatím v pohodě.
Vine se podél hlubokého koryta potůčku.
Míjíme odbočku ke kostelíku Osia Maria, který ukrývá fresky ze 14. století.
Opuštěný dům u Osia Maria.
...
Přícházíme k dalšímu pramenu, kde odpočívá jeden ze strážců parku.
Za pramenem se soutěska začíná rychle zužovat a skalní stěny jsou stále strmější.
Cesta začíná být nebezpečná, protože vede po kamenitém dně říčky a sil rychle ubývá. Ideální kombinace pro zvrtnutí nohy na kluzkých kamenech.
Vegetace mizí, zůstávají pouze odolné keře a sem tam nějaký jehličnan.
...
Chvílemi to vypadá, že "tudy cesta nevede".
A přece ano ...
... a navíc, kde se vzala, tu se vzala ...
... nádherná oáza listnatých stromů.
Po delší době se opět objevuje říčka ...
... a na přírodě je to hned poznat.
K překonání zvětšující se říčky už musí pomáhat dřevěná lávka.
Soutěska je v těchto místech jen několik metrů široká a tak se musíme dělit o prostor s říčkou.
Často zbývá k průchodu suchou nohou jen několik centimetrů.
...
...
...
...
...
...
Dřevěné lávky přes říčku připomínají žebříky.
...
...
...
...
Přecházíme přes obrovské množství sesutého kamení. Nechtěl bych zažít ani sněhovou lavinu, natož tuto kamennou.
Pohled na místo, odkud se kameny sesuly, ve mně budí hrůzu.
Za sesuvem nalézáme poslední odpočinkové místo Christos. Poprvé vidím v soutěsce osly, kteří pomáhají mimo jiné i s odvozem zraněných turistů.
Odpočinkové místo Christos.
Asi pět minut chůze z Christos se nejednou před námi otevírá pohled na nejužší bod soutěsky - tzv. Železnou bránu (Sideroportes). Skalní stěny jsou od sebe vzdáleny pouhé 3 metry a přitom se tyčí až do výšky 350 metrů.
Železná brána
Železná brána
Železná brána
Železná brána
Celé dno Železné brány vyplňuje říčka, proto ji musíme přejít po lávce.
Pohled na Železnou bránu z jižní strany - skalní stěny se téměř dotýkají.
Pokračujeme stále podél říčky ...
... a ještě několikrát ji překračujeme po dřevěných lávkách.
...
...
...
...
...
Soutěska se opět rozšiřuje a my tušíme, že se pomalu blíží konec cesty. V dálce spatříme budovu - to bude asi spodní brána Národního parku.
Pohled na soutěsku od spodní brány parku.
Přicházíme ke spodnímu stanovišti, kde odevzdáváme kontrolní lístek.
Zde končí Národní park Samaria, avšak pro nás cesta ještě nekončí. Zbývají asi 2 kilometry k moři do vesničky Agia Roumeli.
Procházíme opuštěnou starou částí vesnice Agia Roumeli.
Stará vesnice Agia Roumeli.
Stará vesnice Agia Roumeli.
Stará vesnice Agia Roumeli.
Ve staré vesnici zachovali pouze kapličku a hřbitov.
Ulička ve staré vesnici.
Říčka se zde zařezala hluboko do skály ...
... a tak se hodí i tento starý kamenný most.
Hřbitov za starou vesnicí.
Kaplička vytesaná do strmé skální stěny.
Česká verze English version English